Hry jsou špatné, mkay?

Hostující writer roll4net vám udělá radost:

Hry jsou špatné, mmmkay?
Když jsem od Wimziho dostal nabídku, napsat něco na tohle téma, tak jsem nevěděl, jestli jde o hry co jsou na hovno, nebo o hry co jsou škodlivé. Why not both? Začnu těma na hovno.

Posledních pár let trávím nadáváním na debilní hry víc času než samotným hraním. Je to tím, že už jsem starej? Tak určitě. Ale mohlo by to mít něco společnýho i se stavem dnešních mainstream titulů? V tomhle ohledu se rád zaměřuju na hry od Blizzardu. Všemi milovaná společnost, která prakticky vychovala dnešní generaci rozmazlenejch toxic lol dementů. Všichni jsme zbožňovali Warcraft 3. Kdo nestrávil aspoň rok čistýho času grindováním wowka, jako by nebyl. S láskou a nenávistí zároveň vzpomínám na časy, kdy jsem po nocích expil alty a ve škole pak spal, abych mohl hned po návratu domů leadovat raid, kterej se do půlnoci nedošel, protože můj učitel tělocviku měl víc mozkových buněk než celej raid dohromady. Kdy mě a většinu mých známých, přestalo takovýhle úžasný zahazování života bavit?

Když se člověk trochu zamyslí, tak to není úplně rocket science. Jak dlouho se dokážete cpát smažákem, než se vám z pohledu na něj začne zvedat kufr? Kolik dalších datadisků ještě přežije WoW? Kolik iterací té samé „zábavy“ ještě zvládnou všechny ty hry, které v minulosti vydělaly tolik pěnez, že si producentni objednávají nový díl, každého půl roku? Nemusíme se držet Activiosin/Blizzardu (nebo jak se to vlastně jmenují, aby se mohli dál tvářit, že Blizzard je pořád malý a kamarádský studio, a ne odpornej korporát, jehož technologickej ředitel v minulý práci šéfoval značce pracího prášku). TES, Dragon Age, Mass Effect, Nintendo, GTA… doplňte si sami. Všechny tyhle jména už jsou tady dlouhý léta, a kromě prvotních super nápadů nám dneska už přínáší jenom reskiny něčeho, co nás přestalo bavit už někde uprostřed druhýho dílu. Miliony dolarů nasypasný do vývoje contentu, ke kterýmu se 80% lidí stejně nikdy nedostane, už prostě proto, že se k němu musí progrindit, zahozený do koše.

Což mě přivádí k další velký křivdě, kterou nedokážu prodavačům pracích prášků odpustit. Snad všechny velký hry jsou dneska protkaný nějakou formou „dobrovolnýho“ grindu. „Chtěl bys vyzkoušet tuhle super cool zbraň, která ti umožní po dvaceti hodinách gametimu trochu změnit styl hry? Není problém! Můžeš nám buď převést pětikilo na účet, nebo strávit několik hodin herního času sháněním receptu a surovin na crafting (teda, samozřejmě jenom pokud máš crafting vyskillovanej).“ Já kurva nechci ve hře pracovat. V práci trávim devět hodin každej zkurvenej den. Když si sednu ke hře, tak si chci hrát. Radši, než abych byl nekonečnou oběti mikrotransakcí, si „půjčím hru od kamaráda“, kterej to všechno poodemykal za mě.

Přidejme k tomu fakt, že hry se dneska neprodávají hotový. Dneska si za 60 éček koupíte demoverzi. Když se vám líbí, tak si můžete počkat až několik let, abyste si mohli dokoupit DLC, který z toho udělají konečně něco, co má hlavu a patu a vás to přijde na pouho pouhých 150 eypo. A to se vyplatí! Ani nechtějte, abych začínal o early accessu.

Nechápejte mě špatně, rozhodně se i dneska dají najít tituly, který i mě udrží čumět do monitoru ještě ve dvě ráno i když druhý den vstávám v půl šestý do práce. Většina mojí nenávisti je namířená na největší hráče v průmyslu, kteří mají k dispozici ohromné zdroje jak peněz, tak lidí a všechno co s tím zvládnou udělat je chabej třetí nálev čaje z pytlíku. Žádný větší vydavatel už nechce ve hrách zábavu (slova ředitele Activision/Blizzardu). Hlavně, když to zvládne tahat z hráče peníze ještě dlouho po zakoupení hry. Je to znát. Možná už jsem moc cynický, ale hru u které 70% prostoru v hlavním menu zabírá reklama na DLC, které jsem si už koupil! prostě nedokážu vidět jako umění. A to vlastně v důsledku mají hry být. Mají hráči přinést něco k zamyšlení, hluboký emocionální zážitek, nebo jakýkoliv jiný druh katarze (možná by se někdo ohradil, že sadistická radost z rozstřelování hlav nácků na kaši není katarze, ale takové lidi neposlouchejte).

Škodlivé hry jsou kapitola sama o sobě a na poměry blogísku jsem se dost rozepsal už teď, takže si je nechám na příště. Jenom vás, věrné Wimziho čtenáře, o něco poprosím: nekupujte AAA hry v early accessu. Kupujte fajnová díla nezávislých studií. Fight the power! Ani dolar nemorálním korporátům!